Milá společnost

Moc ráda chodím do společnosti. Ale taky záleží na tom, jaká je to společnost. Protože jsem se taky párkrát setkala s tím, že jsem se zničehonic objevila v takové společnosti, kde se mi to vůbec nelíbilo. Víte, já opravdu nemám moc velký smysl pro humor. Nebo ho možná mám, ale asi jsem neobjevila takový ten humor, který by mě rozesmál.

Děti se rády pomazlí.

Já nemám moc ráda vtipy a taky mi nic neříkají vtipná videa, která moji přátelé přímo zbožňují. Vždycky mi je úplně trapně. Kolikrát sedím někde v restauraci s přáteli, kteří se třeba baví o nějakém vtipu. Anebo si říkají nějakou vtipnou historku. Všichni v okolí se mohl potrhat smíchy. Jenom já si říkám, co je na tom k smíchu. A taky se vám tohle někdy stává? Mě velmi často se tohle stává a ani nevím vlastně proč. A opravdu si nedokážu vzpomenout na nějaký případ a na nějakou chvilku, co by mě opravdu upřímně od srdce rozesmálo. Někdy si říkám, jestli nejsem divná. Podle mámy nejsem, protože i ona je na tom stejně jako já.

Nerada jsem sama v nemocnici.

Ovšem, ale když to tak vezmu, tak společnost je opravdu různá, ale taky důležitá. A musím říct, že ve společnosti mých přátel je mi krásně, ale taky bych se chtěla smát společným věcem. Opravdu se skoro něčemu nesměji, ale jinak od přírody jsem velmi pozitivní člověk, který je velmi přátelský a mám stále veselou povahu, což je docela prima. Ale že by mě rozesmály i třeba například vtipy, to tedy ne, bohužel. A někdy se ale směji jen tak, aby se neřeklo. Směji se i kvůli tomu, aby kamarádi byli šťastní. Jsem taková, že raději vyjdu někomu říct, než aby to někomu ublížilo. Chci si totiž udržet dobrou společnost přátel, takže taky něco musím vždycky obětovat. Nebo vy si myslíte něco jiného? Své přátelé mám velmi ráda a chci jim udělat radost. A co je na tom zase tak moc špatného, když se někdy falešně zasměji vtipům?