Myslí za vás internet?

Když jsme chodívali do školy my, tahali jsme si vesměs sem a tam spousty učebnic. K tomu jsme pak chodili do knihoven a museli v učebnách poslouchat a dělat si zápisky, abychom se posléze měli jak naučit všechno to, co bylo pro život nezbytné. Nebo co alespoň oficiálně nezbytné bylo, protože to byla jiná doba, kdy se kladl značný důraz i na pouhou ideologii, jež už naštěstí dávno vzala za své.

A tak jsme se učili. Protože kdo toho do hlavy nasoukal nejvíc, ten se dostal i na střední a třeba i vysokou školu a pak se měl dobře, zatímco ti, jimž to do hlavy zase až tak moc nelezlo, končili na učňovských oborech nebo rovnou u lopaty. A nikdo nechtěl skončit u lopaty, jako popelář nebo závozník v hovnocucu, každý chtěl mít raději nějaké to teplé místo v kanceláři.

děti u počítačů

Když pak onu tehdejší situaci porovnám s dneškem, nemohu se ubránit dojmu, že nám lidstvo hloupne. A to mimo jiné i proto, že se mnozí z našinců kdykoliv namísto učení raději odkážou na internet. Proč by se něčemu učili, když stačí jenom pár kliknutí a najdou si to na internetu, že?

Vlastně je na tom určitě i kus pravdy. Vím dobře, kolik jenom z toho, co jsem se kdysi naučil, už jsem zapomněl a kolik jsem toho nikdy v praktickém životě nevyužil. Takže učení se lecčemu byla možná i přímo ztráta času. Což se tehdy ale pochopitelně nedalo předem určit. Ale přece jenom je to dnešní odkazování se těch (ne)učících se na internet přece jenom přehnané. A to ne proto, že by internet nedokázal odpovědět na snad každou otázku, kterou mu někdo položí.

Google na mobilu

Protože internet sice informace poskytne, ale jen tehdy, když se na něj člověk dokáže připojit. A z toho, co se tu člověk dozví, by se mělo určitě vybírat, člověk by měl mít rozhled, aby odhalil pravdu od lži. Ne vše na internetu se dá považovat za pomoc a dobrou radu.

A tak bychom se neměli spoléhat jen na internet, a měli bychom mít i vlastní poznatky, na základě kterých rozhodneme, co z internetu je pravda a co ne.